[latinský název] Zingiber Officinalis

[Specifikace] Gingeroly 5,0 %

[Vzhled] Světle žlutý prášek

Použitá část rostliny: Kořen

[Velikost částic] 80Mesh

[Ztráta sušením] ≤5,0 %

[Heavy Metal] ≤10PPM

[Skladování] Skladujte na chladném a suchém místě, chraňte před přímým světlem a teplem.

[Doba použitelnosti] 24 měsíců

[Balení] Baleno v papírových sudech a dvou plastových sáčcích uvnitř.

[Čistá hmotnost] 25 kg/buben

[Co je zázvor?]

Zázvor je rostlina s listovými stonky a žlutavě zelenými květy. Zázvorové koření pochází z kořenů rostliny. Zázvor pochází z teplejších částí Asie, jako je Čína, Japonsko a Indie, ale nyní se pěstuje v částech Jižní Ameriky a Afriky. Nyní se také pěstuje na Středním východě a používá se jako lék a jako jídlo.

[Jak to funguje?]

Zázvor obsahuje chemikálie, které mohou snížit nevolnost a zánět. Vědci se domnívají, že chemické látky působí primárně v žaludku a střevech, ale mohou také působit v mozku a nervovém systému při kontrole nevolnosti.

[Funkce]

Zázvor patří mezi nejzdravější (a nejchutnější) koření na planetě. Je nabitý živinami a bioaktivními sloučeninami, které mají silný přínos pro vaše tělo a mozek. Zde je 11 zdravotních přínosů zázvoru, které jsou podpořeny vědeckým výzkumem.

1. Zázvor obsahuje gingerol, látku se silnými léčivými vlastnostmi
2. Zázvor dokáže léčit mnoho forem nevolnosti, zejména ranní nevolnosti
3. Zázvor může snížit bolest svalů a bolest
4. Protizánětlivé účinky mohou pomoci s osteoartrózou
5. Zázvor může výrazně snížit hladinu cukru v krvi a zlepšit rizikové faktory srdečních chorob
6. Zázvor může pomoci léčit chronické zažívací potíže
7. Zázvorový prášek může výrazně snížit menstruační bolesti
8. Zázvor může snížit hladinu cholesterolu
9. Zázvor obsahuje látku, která může pomoci předcházet rakovině
10. Zázvor může zlepšit funkci mozku a chránit před Alzheimerovou chorobou
11. Aktivní složka v zázvoru může pomoci v boji s infekcemi

Stevia rebaudiana je běžně známá jako Madhu Tulsi. To je široce pěstováno pro své sladké listy. Stévie a slunečnice patří do čeledi hvězdnicovitých. Sladká bylina Stévie se stává hlavním zdrojem přírodního sladidla jako alternativa cukru. Rychle nahrazuje chemická sladidla jako Splenda, Sacharine a Aspartam. Rostlina pochází z tropických a subtropických oblastí Severní Ameriky a Jižní Ameriky. Existuje téměř 240 druhů rodu Stevia. Hojně se pěstuje v zemích jako Brazílie, Kolumbie, Paraguay a Venezuela. Ve Venezuele se používá více než 1500 let. Listy stévie jsou 20-25x sladší než normální cukr. Extrakt ze stévie Rebaudioside-A je asi 300-400krát sladší než normální cukr. Sladkost stévie také cítit po dlouhou dobu.
Rozvíjí se dobrý trh pro stévii doma i v zahraničí. Pro diabetika je to paprsek naděje. Protože je přírodním zdrojem sladidel. Používá se také k léčbě pacientů s obezitou a vysokou hladinou cukru v krvi. Po konzumaci stévie jako sladidla jako náhrady normálního cukru nedochází ke zvýšení hladiny cukru. Výměna a přesazení
V následujících letech některé rostliny z různých důvodů odumřou, tyto mezery by měly být okamžitě zaplněny dobře vyvinutými sazenicemi. V závislosti na typu půdy a hospodaření se produktivita po 5 letech sníží a tato by měla být nahrazena novou plantáží.
Paňdžáb, Haryana, Madhya Pardesh, Tamil Nadu……

Co je to BIOPOLYMER? Co znamená BIOPOLYMER? Význam BIOPOLYMER – výslovnost BIOPOLYMER – definice BIOPOLYMER – vysvětlení BIOPOLYMER – Jak vyslovit BIOPOLYMER?

Zdroj: článek Wikipedia.org, upraveno pod licencí https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/.

Biopolymery jsou polymery produkované živými organismy; jinými slovy, jsou to polymerní biomolekuly. Protože se jedná o polymery, obsahují biopolymery monomerní jednotky, které jsou kovalentně vázané za účelem vytvoření větších struktur. Existují tři hlavní třídy biopolymerů, klasifikované podle použitých monomerních jednotek a struktury vytvořeného biopolymeru: polynukleotidy (RNA a DNA), což jsou dlouhé polymery složené z 13 nebo více nukleotidových monomerů; polypeptidy, což jsou krátké polymery aminokyselin; a polysacharidy, což jsou často lineárně vázané polymerní sacharidové struktury.

Celulóza je nejběžnější organická sloučenina a biopolymer na Zemi. Asi 33 procent veškeré rostlinné hmoty tvoří celulóza. Obsah celulózy v bavlně je 90 procent, u dřeva je to 50 procent.

Hlavní určující rozdíl mezi biopolymery a syntetickými polymery lze nalézt v jejich struktuře. Všechny polymery jsou vyrobeny z opakujících se jednotek nazývaných monomery. Biopolymery mají často dobře definovanou strukturu, i když to není definující charakteristika (příklad: lignocelulóza): Přesné chemické složení a sekvence, ve které jsou tyto jednotky uspořádány, se v případě proteinů nazývá primární struktura. Mnohé biopolymery se spontánně skládají do charakteristických kompaktních tvarů (viz také „skládání proteinů“ a také sekundární struktura a terciární struktura), které určují jejich biologické funkce a komplikovaně závisí na jejich primárních strukturách. Strukturní biologie je studium strukturních vlastností biopolymerů. Naproti tomu většina syntetických polymerů má mnohem jednodušší a náhodnější (nebo stochastické) struktury. Tato skutečnost vede k distribuci molekulové hmotnosti, která v biopolymerech chybí. Ve skutečnosti, protože jejich syntéza je ve většině systémů in vivo řízena procesem řízeným templátem, všechny biopolymery určitého typu (řekněme jeden specifický protein) jsou všechny podobné: všechny obsahují podobné sekvence a počty monomerů, a proto všechny mají stejná hmotnost. Tento jev se nazývá monodisperzita na rozdíl od polydisperzity, se kterou se setkáváme u syntetických polymerů. Výsledkem je, že biopolymery mají index polydisperzity 1.

Konvencí pro polypeptid je uvést jeho základní aminokyselinové zbytky, jak se vyskytují od amino-konce ke karboxylovému konci. Aminokyselinové zbytky jsou vždy spojeny peptidovými vazbami. Protein, i když se hovorově používá k označení jakéhokoli polypeptidu, označuje větší nebo plně funkční formy a může sestávat z několika polypeptidových řetězců i z jednotlivých řetězců. Proteiny mohou být také modifikovány tak, aby zahrnovaly nepeptidové složky, jako jsou sacharidové řetězce a lipidy.

Konvencí pro sekvenci nukleových kyselin je uvést nukleotidy tak, jak se vyskytují od 5' konce do 3' konce polymerního řetězce, kde 5' a 3' označují číslování uhlíků kolem ribózového kruhu, které se podílejí na tvorbě fosfátové diesterové vazby řetězce. Taková sekvence se nazývá primární struktura biopolymeru.

Biopolymery na bázi cukru jsou často obtížné s ohledem na konvenci. Cukerné polymery mohou být lineární nebo rozvětvené a jsou typicky spojeny glykosidickými vazbami. Přesné umístění vazby se může lišit a důležitá je také orientace spojovacích funkčních skupin, což vede k a- a ß-glykosidickým vazbám s číslováním definitivním pro umístění spojovacích uhlíků v kruhu. Kromě toho může mnoho sacharidových jednotek procházet různými chemickými modifikacemi, jako je aminace, a mohou dokonce tvořit části jiných molekul, jako jsou glykoproteiny.